Příběh vydry 1.část

2. srpna 2013 v 13:02 | Saga
Tuhle povídku jsem sama od sebe začal psát. Týká se jedné mé postavy, kterou všichni hráči OT určitě dobře znají. Zkuste si typnout, kdopak to je. :)
Nepohnu se. Rukama pevně držím svého plyšáka. Svého milovaného vydřího odlaka. Slyším krok. Ne, je jich víc. Instinkt mi říká, že se nesmí dozvědět že zde jsem. Že tu sedím, bezbraná, schovaná v koutě se svou dětskou hračkou. Se svou dětinskou hračkou, která mi zajišťuje zábranu před naprostím zpanikařením. Uslyším hlas. Chraplaví, neurčitý...patřící něčemu co nikdy nechci spatřit. Věty, ne, možná slova, to také ne. Pouhá písmena jsou rozumnět z jeho mluvi. Musím něnco udělat. Musím se pohnout, dostat odtud. Ale co když mě chytí? Co se mnou udělají? Co potom? Polknu, nechci na to myslet. Nechci, ale musím. V mém rozhodování mi nepomáhá ani vydří odlak. S nadějí v očích se na něj podívám, ale neodpoví. Mlčí. Vždycky mlčel. Dřív by mi to stačilo, ale teď je to jako bodnutí nožem do srdce. Nechá mě v tom, radši si užívá mého dočastného objetí. Pak si najde jiné dítě, jinou rodinu, jinou vesnici. Je mu to jedno. Ale nedokážu, nedokážu ho za jeho zradu opustit. Nemůžu. Zabořím do jeho měkého kožíšku tvář. Chci se schovat, navždycky. Stvoření venku přestalo mluvit. Zarazilo se, jako by ho něco vyvedlo z míry. Jako pes, hledající svou kořist se zarazil a já slyšela jeho pravidelné dýchání. Nasával pachy. Tak jako to dělal stríček. Vždycky před tím, než kamkoliv vstoupil, musel si očichat prah. Prý aby, náhodou nevstoupil někam, kde by ho něco překvapilo. Vždycky byl podezdřívavý, ale já to měla ráda. Měla jsem ho ráda. Při té myšlence jsem se pousmála. Pohled se mi rozmazal a já ucítila studené slzy na svém krku. Nebreč, teď ne! Znovu jsem se zabořila do plyšáka. Byla to rychlost. Nečekala jsem to. Dveře se rozrazili a já zírala do temných očí černého pantera. Kousla jsem se do rtů a odbelhala se ještě blíž ke zdi. Zíral na mě, probodával pohledem. Usmál se, nebo tedy mě to tak připadalo. Panter se v okamžiku promněnil v muže. Černé oblečení, přes obličej rudé tetování. Natáhl ke mně ruku. Špinavou a velkou.

"Pojď holčičko, mi ti pomůžeme." Jeho hlas byl uklidňující. Milí. Byl však v naprostém proti kladu s jeho vzhledem.

"No ták. Pojď ke mně blíž." Zaváhala jsem. Jeho hlas je tak klidný, proč by mi chtěl ublížit? Zvedla jsem se i s plyšákem a opatrně kráčela k muži. Krůček po krůčku mi byl čím dál blíž.

"Neboj se." Uklidňoval mě znovu a znovu. Dotkl se mě. Jemně, něžně tak jak to dělávají otcové. Bylo v tom cítit i jisté obranářství. Pod tím dotykem jsem náhle pochopila. Měla jsem pocit, že jsem náhle přišla o kus sebe. O svou svobodu, že jsem majetek. Jeho ruka už nebyla jemná. Pevně mě sevřel za rameno.

"Pujdeš se mnou, ať chceš nebo ne." V tu chvíli se to stalo. Upustila jsem vydru a sama se v ní promněnila. Vyklouzla jsem mu z rukou a pokusila se běžet ke dveřím. Pryč, pryč od tohohle všecho. Od něj. Něco mě povalilo a když jsem se obrátila, znovu jsem zírala do těch temných očí. Stál na mě. Ve své zvířecí podobě. A smál se. Znělo to jako divné vrčení, ale já v tom tentokrát jasně poznal smích. Co jsem si vlastně mohla myslet? Že uteču s těmihle malými končetinami vydry pryč? Nesnáším svoji podobu, je tak...tak...slabá. Rozbrečím se. Znovu, tentokrát víc. On se směje, také víc. Polknu a snažím se zadržet slzy. On se na mě chladnokrevně podívá.

"Vždycky jsem říkal, že vaše vesnice je slabá." Slabá. Zase to slovo. Jsem slabá. Jsem nic oproti němu. Jsem jen vydří odlak, co si myslí že se může zachránit před temnými. Zarazím se. Ale já jsem něco víc. Možná že moje podoba není silná, ale moje odhodlání ano. Snažím se znovu vyrvat z jeho sevření.

"To nedokážeš, vydro." Zasměje se znovu. Tentokrát ne. Nenechám někoho, aby mi bral svobodu. Moji milovanou svobodu. Zakousnu se mu do tlapy. Vykřikne bolestí a poleví v sevření. Vyvléknu se mu. Tentokrát ano, dokážu to. Obrátím se. Vidím ho, je naštvaný a zraněný. Ale přibližuje se, běží a dohání mě. Už znovu cítím jeho tlapu na mém tělu, už znovu cítím v kostech jeho smích. Už znovu vidím jeho temné nekonečně černé oči. Obrátím se proti němu. Už neutíkám. Stojím tam a zírám mu do tváře. Nebojím se ho. Už ne. Už nesmím. Narazí do mě a já tělem dopadnu na zeď. Spadnu a znovu vstávám. Ucítím ten pocit. Náhlý pocit. Úžasný pocit, který se mi vlévá do žil. Do celého těla. Cítím, že se zvětšuju. Cítím, že jsem silnějí. Že už nejsem nic. Už jsem někdo. Naše pohledy se střetnou. Dívám se mu do očí. Do jeho temných očí, v kterých náhle zavládnul strach. Strach ze mě.
Předem se omlouvám za pravopisné chyby.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sabaku no Reedy Sabaku no Reedy | 2. srpna 2013 v 13:08 | Reagovat

Nyaaa, to je úžasný příběh :3 Myslím, že je to o Dimmě :D

2 Elis Elis | 2. srpna 2013 v 13:12 | Reagovat

wooow božíí :) moc se ti to povedlo, podle vydry bych si tipla že je to Dimma.. mám pravdu? :D

3 Saga Saga | Web | 2. srpna 2013 v 13:55 | Reagovat

[1]: Kdo jiný. :D

[2]: V dalším díle, to bude vidět líp. :D

4 TSupirka TSupirka | Web | 2. srpna 2013 v 14:27 | Reagovat

Oh my Luna...To je nádherně napsaný :3
vidím že máš skvělej blog...přímo boží :3
A tak mě napadlo..nechceš spřátelit?

5 Bleskoblesk Umeme Uma Bleskoblesk Umeme Uma | 2. srpna 2013 v 19:14 | Reagovat

Je to krásně napsané.

6 jjjessie jjjessie | Web | 2. srpna 2013 v 20:26 | Reagovat

OwO OwO Gimme more!!!!! :33333

7 Lea Lea | 12. srpna 2013 v 14:58 | Reagovat

Nádhera! Je to boží! Krásné! Dokonalé! Nejlepší! :-D

8 Lea Lea | 20. srpna 2013 v 14:08 | Reagovat

Já jsem hrozně šťastná, že všichni používají zkratku OT :3

9 Lea Lea | 20. srpna 2013 v 14:12 | Reagovat

[3]: V dalším díle.. Snad bude co nejdříve! :)

10 ------- ------- | E-mail | 31. srpna 2013 v 16:04 | Reagovat

ahoj máš to úžasné já mám hodně velkou fantasii ale tohle bylo něco to byl pocit který sem cítila to by měli cítit všichni musí si představovat že ta Dimma že něco takového prožívá to to je něco neuvěřitelného like napiš my plíse tvůj E-Mail napíšu ti svů příběh :-)

11 Safira Safira | 2. září 2013 v 17:18 | Reagovat

Ach, Sago... To je perfektní! x3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama